Nevěra. Slovo, které jen tak z mysli nevymaže nikdo z nás. Strašák mnoha vztahů a téma tisíců slavných děl světové beletrie. Kvůli nevěře se páchaly trestné činy, včetně těch nejhorších. Každý z nás se ovšem bojí toho, že nám partner či partnerka "zahne". Ostatně i proto jsou tolik prodávané knihy na téma "jak poznám nevěru". Osobně si však myslím, že důležitější, než něco takového cílevědomě rozpoznávat, by mělo být, tomu předcházet.

Nedávno jsem četl jistý průzkum, podle něhož už v dnešní době neplatí, že by záletníci byli usvědčeni pomocí "tradičních vodítek", jakými jsou cizí vlas na košili, zapadlá rtěnka vedle sedadla pro spolujezdce nebo otisk červených rtů na klopě od košile. Údajně je nejvíce nevěrníků a nevěrnic lapeno pomocí mobilu, a to tak, že pošlou SMS zprávu na jiné číslo, než kam ve skutečnosti měla doputovat. A tak se manželka uprostřed práce dozví, že "včerejší sex byl královský", když přitom celý večer pečovala o děti a její muž měl být na "náročné a k smrti ubíjející" služební cestě.

Chyba je na obou stranách

Ženy i muži prý poměrně často svým protějškům v době, kdy jsou ve sprše či na toaletě, prohlížejí mobil, aby se dozvěděli, zda si nepíšou s milencem či milenkou, a stihnou zkontrolovat i odchozí a příchozí hovory. Inu, kdo žárlí, je jako sup. Nezastavitelný před ničím. Jen aby měl důkaz proti tomu chlívákovi, chlípníkovi, děvce či běhně!

Jenže to je první velká chyba. Nesmíme si myslet, že ten, kdo podvádí, je hříšník, který by si zasloužil peklo, a podvedený je chudinka, jemuž brzy vyroste kolem hlavy svatozář. Takhle to ve skutečnosti vůbec nechodí! K nevěře dochází jen v zanedbatelném počtu případů, pokud ve vztahu vše klape na jedničku. Kdybychom přece doma zažívali ráj na zemi, proč bychom měli hledat jinde? Ano, může se stát, že například nějaký muž podlehne svodům přitažlivé blondýnky jen proto, že je neokoukaná, a pak se zase vrátí do manželského lože a bude se činit jako kanec. A nebo že se ženě rozbije vibrátor, tak spontánně svede instalatéra, který zrovna přišel opravit kapající vodovod, ale vzápětí se osprchuje a všechno jde zase tak, jak má. Jenže to jsou opravdu jen výjimky.

Ve skutečnosti začneme hledat někde jinde až tehdy, kdy jsme s něčím doma nespokojení. Někteří psychologové si dokonce myslí, že lidé vyzařují určité nevědomé a běžnými smysly nepostihnutelné signály, které si na základě tzv. šestého smyslu druhé pohlaví zpracuje a vyhodnotí tak, že dotyčným něco v jejich stálém vztahu chybí. A podle toho se v roli svůdníka či svůdnice i zachová. Jeho "oběť" je v tomto případě snadno ulovitelnou kořistí.

Naopak když všechno v manželství či ve vztah funguje, vypuzuje prý člověk látky, které dají okolnímu světu najevo, že každý flirt je předem odsouzen k zániku.

Ať už naše tělo opravdu umí vysílat dosud neznámé a neprobádané signály, nebo ne, je pravda, že k nespokojenosti bylo dohnáno chybami obou stálých partnerů, tedy i svého "nositele". Často se (a správně) říká, že nevěra je důsledkem selhání partnerské komunikace. Muž a žena spolu (z různých příčin) přestali hovořit o svých životních pocitech, tužbách a přáních, o bolístkách na srdíčku i tělesných potřebách. A jakmile o nich protějšek nemá potuchy, je odtud už jen krok k tomu, abych začal to, co nemám v domě, hledat pod jinou střechou.

Když ptáčka lapají...

Nevěře je třeba předcházet tak, že spolu dva lidé nepřestanou mluvit o tom, co je tíží, a co by naopak chtěli, aby bylo smyslem jejich života. Nicméně zásadní chyby se často dělají nejen v pokročilé fázi vztahu, ale už při těch úplně prvních krůčcích, kdy je vztah (podle mnoha lidí) nejkrásnější a na které pak s nostalgií a nenaplněnými očekáváními vzpomínají celý život.

Základní chybou je, když se v oněch začátcích enormně snažíme, a pak nám to nevydrží. Ten druhý se zákonitě cítí ochuzen. Podle hesla "když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají".

Patrik zval Petru na romantické večeře při svíčkách, kupoval jí jeden dárek za druhým, nosil květiny, snažil se být pozorný v každém okamžiku a šeptal jí do ouška něžná slovíčka. Po čase už ji začal mít jistou, z podvědomí tenhle pocit nedokázal zaplašit, a hlavně možná ani nechtěl. A Petra byla najednou v šoku. Má mě ještě vůbec rád? Proč už mi půl roku nekoupil žádnou květinu, proč o sebe nepečuje jako na začátku, proč doma ani jednou nezapálil svíčky a proč už vzájemné milování nezpestřuje dlouhým orálním sexem - tak, jak to mají ženy rády?

Patrik logicky zadělal na první problém už na počátku. Petře bude ve vztahu chybět něco, s čím do něj šla, a tak bude odteď snadno "sbalitelná" někým, kdo se bude chovat stejně pozorně jako ve fázi zrodu vztahu Patrik. Zároveň bude nastražená jako vlčák, a kdykoli zase její partner začne o sebe nadměrně dbát, bude se vonět a dennodenně holit, a k tomu přidá cestu do "fítka", pojme podezření, že všechny tyto inovace nepřišly samy sebou a že je v nich zakukleno ještě něco jiného, či spíše nějaká jiná. Začne žárlit - a nadměrná žárlivost bývá jedním z prvních kroků k nevěře. Často se stává, že když partnerovi předhazujeme něco, co třeba není pravda, on se podle toho i v reálu zachová. "Že mi ta moje nadává za něco, co jsem nespáchal? Tak to radši udělám, abych z toho aspoň něco měl (když už ty scény musím poslouchat stejně)..." A nebo se naopak stává, že extrémně žárlivé osoby samy propadnou svodům, aby dokonaly domnělou pomstu nevěrnému partnerovi.

Radím vám, abyste se k partnerovi i na počátku chovali tak, jak to zvládnete činit, i když první nával šílené zamilovanosti opadne. Moje babička prý své dceři v době, kdy si ta namluvila svého budoucího manžela (a mého tatínka), zazlívala, že se k němu nechová roztomile a že mu, jak se říká, "nemaže med kolem pusy". Maminka se ale odmítala přetvařovat a vždy tvrdila: "Jen ať vidí, co si bere, a pak není překvapený." Možná vám to zní trochu drsně, ale uznejte, že na tomto přístupu něco bude.

Autor: František Houska (psycholog a pedagog)

Celý článek čtěte v časopisu Patriot 1/2009