Už od doby Markýze de Sade se skloňuje spojení sexuální bolesti a vzrušení. Skutečně to platí, ale - jak my Češi říkáme - vocaď pocaď. Jsou lidé, kteří skutečně dojdou na vrchol extáze, když mají na zádech krvavé závodní pruhy. Ale pro většinu "příjemná" (a tudíž nepatrná) bolest brzy přejde v nepříjemnou, a tudíž nežádoucí a nevzrušivou. Každý má onen maximální bod, do něhož křivka příjemného sexuálního mrazení stoupá, jinak vysoko. A to je třeba mít na paměti, tvrdí sexuologové.

Málokdo ví, kde jeho práh leží, zvlášť ve spojení se vzrušením, k němuž potřebuje hlavně toho druhého. Většinou je dobré míru příjemné bolestivosti zakoušet postupně. Jednou vyzkoušet plácání po zadečku. Za týden zkusit přivázání k posteli a tvrdší přirážení. Za dalších sedm dní pak třeba horký vosk. Právě tak nejlépe zjistíte, kam až jste ochotni zajít a co je pro vás ještě příjemné.

Říká se, že ideální spojení je sadisty s masochistkou - a naopak. Možná. Ovšem i tady bych byl na pozoru. Mám na mysli psychologické riziko. Můžete být submisivní, ale jen při sexu; v běžném životě roli pejska odmítáte. A to může být problém. Třeba když partnerka viděla, jak jste se před ní podřízeně plazil po kolenou a měl u toho erekci jako zvon, může si vás následně přestat vážit v běžných situacích. Pořád bude mít před očima nedůstojný (co si budeme povídat) obrázek jejího miláčka, který by jí přitom měl být oporou, bodyguardem a ochranitelem. A to může být podobná cesta do pekel jako v případě vystřízlivění po skupinovém sexu.