Pepa přijde v noci společensky poněkud unavený domů. Svalí se do postele vedle manželky a usne.

Najednou se ocitne před nebeskou bránou. Svatý Petr mu říká: "Tak vidíš Pepo, umřel jsi ve spánku".

Pepa zalamentuje: "Ale proč, svatý Petře? Vždyť já toho mám ještě tolik v živote udělat! Nešlo by to nějak, abych se vrátil?"

Svatý Petr se poškrábe za uchem a říká: "Nooo, šlo, ale mohl by ses vrátit jedině jako sepice. Chceš?"

"To víš, že chci".

Pepa se ocitne zpátky na zemi v hejnu slepic, porostlý peřím a s ostatními slepicemi se popelí v prachu a zobe zrní. V tom si ho všimne kohout, a ptá se: "Á, ty jsi tu nová. Jak se ti vede?"

"No, šlo by to, ale mám takový divný pocit tam dole."

"To jsou vajíčka, to je v pořádku. Jenom je sneseš, pak to přestane."

Za chvilku Pepa snese první vajíčko. Štěstím je celý bez sebe, a brzy následuje druhé a třetí vajíčko. Najednou s ním někdo třese.

"Co je, co se děje?"

Manželka křičí: "Sereš do postele, ty prase!!!"