Omlouvám se Policii České republiky...
Omlouvám se Policii České republiky... 01.01. 1970 01:00

Krásný den, neděle dopoledne, výborná nálada a vyklizená Praha. Já jedu od Letenskýho tunelu do Holešovic a jelikož jsem byl na nábřeží takřka sám a ani lidi se tam nepotulovali - nějak mě to vzalo a já za to zatáhnul... A fest... Podjel jsem poslední most a před Hlávkovým mostem jsem tam měl už okolo 130...

Na mašině by to ještě nebyl takový vodvaz, ale s velkým nadupaným teréňákem to bylo už víc než dost. Určitě to všichni znáte...

Najednou Vás to rapne a nedá se s tím nic dělat. Na křižovatce před podjezdem magistrály svítila zelená a tak jsem jí držel a těšil se z toho pocitu. Podlítnul jsem magistrálu a před Holešovickou tržnicí - kde se vzal - tu se vzal - policajt na kraji silnice a mával na mě tak zuřivě, že jsem měl pocit, že ho ďobnul sršeň. A pak mi to došlo...

U Pláňáku stál na chodníku modrý Favorit!!!!! Sakráááá - vždycky si je hlídám na 90% si jich všimnu včas... Jenže jsem se kochal a to je při řízení asi největší hovadina! Osmdesát navrch je fakt vo malér a navíc mi tam naběhnul tak blízko, že jsem zastavil až pár desítek metrů za nima... V zrcátku vidím, jak drží ruku na bouchačce a letí ke mě. Takovej zmatek v makovici jsem měl snad jen při první souloži. Jenže od tý doby už uplynulo pár týdnů, a navíc na mě bliknul anděl strážnej. Skočil jsem do palubní přihrádky, kde mám trvale nouzovou zásobu hajzlpapíru - sebral špulku a než ke mě doběhnul, tak jsem vylítnul z auta, přeskočil svodidlo a...

Teda nečekal jsem tak blbě prudkou stráň... Slítnul jsem až k vodě - ale stačil jsem se zachytit a servat kalhoty. Vtom se nahoře objevila zírající hluchavka... Já na bobku - zatajil jsem dech, abych zrudnul a vypoulily se mi oči. Dokončil jsem dokonale sehrané divadlo, dokonce jsem ukázkově použil papír a vyhrabal se nahoru. Měl jsem dole dost času si vše rozmyslet, takže ještě než stačili (doběhnul i druhej) cokoliv říct, vychrlil jsem: "Pánové - šíleně se omlouvám, ale ležím se salmonelózou v nemocnici a dnes jsem podepsal reverz, abych si mohl dojet domů - jen tam a zpět pro čisté pyžamo a osobní věci - žiju sám a nikdo mi to nemohl přivézt. Myslel jsem, že to zvládnu - není to tak daleko..." a podával jsem mu doklady :))))))

Oba ustoupili o krok dozadu a doklady s díky odmítli. Asi tušili, že jsem citlivý člověk a domluva na mě platí mnohem víc než pokuta. Domluvili mi důrazně a já slíbil, že už to nikdy neudělám. A zmizeli rychleji, než přišli... Já tam stál - celý sedřený, jak jsem zahučel k řece, v jedný ruce papíry a v druhý papír. Ještě před malou chvílí se jejich cena blížila shodné hodnotě. Tímto se omlouvám Policii České republiky, že jsem sehrál tuhle habaďůru, ale musíte uznat, že nic jinýho mi nezbývalo :)))))


Omlouvám se Policii České republiky...Omlouvám se Policii České republiky...